Jak definujeme své "já" má velký vliv na to, jak se orientujeme ve světě a vyrovnáváme se změnami. Dnes se chci podívat na to, proč má smysl kultivovat více rolí v našem životě a identitě. Článek vznikl na základě poznámek z knihy Master of Change.

Jeden ze základních kamenů odolnosti (a platí to jak pro fyzickou tak mentální) je přizpůsobivost. Pokud se dokážeme dobře vyrovnat se změnami našeho vnějšího prostředí - často přizpůsobením toho vnitřního, šance, že nás nějaká změna katastroficky vykolejí je mnohem menší. A pokud půjdu o úroveň hlouběji: Široká základna možností je jeden z důležitých aspektů přizpůsobivosti.

Náš organismus je toho skvělým příkladem. V krátkodobém hledisku dokážeme manipulovat prakticky celý systém tak, aby jsme se přizpůsobili změnám teplot, okolního světla, dennímu rytmu a dalším. Dlouhodobě jsme schopni se díky našemu mozku, schopnosti kooperace a tvorby nástrojů nahrazujících tělesné funkce přizpůsobit prakticky jakémukoliv prostředí a výzvě na planetě. Tento široký základ znamená, že sice extrémně nevynikáme v jedné oblasti ale dokážeme zvládnout mnoho. A podobný princip můžeme uplatit i v budování mentální odolnosti.

Jak široké je naše "Já"

Naše definice sebe: Naše hodnoty, vzorce chování a nahlížení na svět zásadně ovlivňují, jak se v něm budeme orientovat. Co budeme vnímat jako příležitosti a co jako ohrožení. A v neposlední řadě také, jak moc nás nevyhnutelné změny a problémy rozhodí.

Pokud spojíme definici našeho já s jednou oblastí života, můžeme v případě změn očekávat problémy - stejně jako organismus, který se specializoval na jedno specifické prostředí. Dokonce i náš jazyk reflektuje tuto metaforu: Pokud se definuji jako vrcholový sportovec a z důvodu úrazu přijdu o svou kariéru, budu se pravděpodobně cítit "Jako ryba na suchu".

Specializace a upnutí se na jednu věc sebou možná nese soustředění ale také tlak a stres: Musí to vyjít, protože nemáme žádnou další možnost. Ano "Spálit lodě" jako Kortéz má své použití. Ne však jako udržitelná dlouhodobá strategie v životě.

Pokud chceme být skutečně odolní, potřebujeme širší základnu. Nedefinovat se naším úspěchem nebo neúspěchem (a vlastně ani činností) v jedné oblasti ale najít si několik. Ty potom tvoří "pilíře", které zajistí větší stabilitu v případě změn a udrží nás nad vodou, i když se jeden z nich zhroutí.

Jak může taková základna vypadat v praxi?

Většina z nás má jednu nebo dvě primární věci, které nás definují. Naše primární identity. To jsou hlavní oblasti života, do kterých směřuji svoji energii. Ale chci kultivovat i další: Nebýt jen "trenér" nebo "podnikatel" nebo "partner/rodič" ale přecházet mezi těmito rolemi (a dalšími). Vím, že když jedna z hlavních oblastí selže nebo prochází změnami, ostatní mě podrží. A nejde jen o prostou věc přežití.

Energetická síť

Zaměření se na jednu oblast je energeticky náročné. A z vlastní zkušenosti vím, že často vede k vyhoření. Mentální energie a soustředění jsou omezené a variabilita je jeden ze zdrojů, jak je můžeme doplnit.

Ve chvíli, kdy se cítím unavený nebo demotivovaný a bez inspirace v jedné z mých primárních činností, věnovat se chvilku jiné oblasti života mě nabíjí energií. Variabilita problémů přináší inspiraci a uvolnění pro jejich kreativní řešení. Takže i když se může zdát, že mít více zájmů a oblastí na které se soustředím otupuje soustředění, ve skutečnosti se jednotlivé oblasti navzájem doplňují a vyživují.

Opět se tu nabízí paralela s naším tělem, které střídá cykly bdělosti a spánku, aktivity a odpočinku, zaměření pozornosti ven a dovnitř.

Přijde mi proto přirozené, že tuto cykličnost přenášíme i do našeho života a budování identity. Čímž se řeší i dotaz "jak to všechno stíhat." Jak jsem psal výš - chceme budovat různé části našeho "já", věnovat jim péči a energii. To ale neznamená budovat je najednou. Stejně jako jsou období pro soustředění i odpočinek, jsou periody kdy se více věnujeme práci a kdy hledíme spíše na "sebe."

Krok za krokem, akce za akcí

Všechny tyto myšlenky zní velmi vzletně ale jejich aplikace může a měla by, být jednoduchá. Co potřebujeme je uvědomění a akce.

  • Uvědomění = říct si nebo možná napsat, které oblasti života jsou pro mě důležité a možná kdy jsou ideální období na nich pracovat. Cítím, že většina z nás ví, co chceme alespoň podvědomě a stačí na to přivést pozornost.
    • Velmi důležitá poznámka je následovat skutečně náš pocit, ne vzorce, které na nás klade okolí / společnost / sociální sítě. Vlastní mozek velmi těžko "oblbneme".
  • Akce jsou to, co přenese myšlenky do reálného světa. "Co mohu udělat pro to, abych se v této oblasti posunul." Jednoduché, často i na první pohled marginální kroky dělají hodně. Často chceme dělat "velké" věci a máme pocit, že na drobnostech nezáleží ale je to přesně naopak.

Takhle jednoduché nastavení priorit zabere pár minut a možná jeden list papíru. Ale umožní nám lépe nasměrovat chaos života směrem, který má (pro nás) větší smysl.

Budu rád, když mi napíšeš svůj názor. Můžeš odpovědět na tento mail nebo využít kontaktní formulář. Díky a hezký den.