Ahoj, vítám tě u dnešního newsletteru. Dnes se věnuji tématu praxe - velmi důležitému principu, který mi pomohl lépe pochopit vzdělávání se a (nejen) trenérskou práci. Nejdříve aktuality:
Aktuality
- Nový díl podcastu je věnovaný stresu. Dal jsem dohromady strategie a tipy pro jeho redukci, které používám a osvědčily se mi.
Co to vlastně znamená mít svojí "praxi"?
To slovo si většinou spojujeme s děláním -> nějakou činností, která v ideálním případě vychází z teorie. Někdy je dokonce praxe vnímána jako opak teorie. Praktické myšlení jako pohotovější, reálnější, živější alternativa k šedé teorii. "Teoretik" bývá často hanlivé označení pro někoho, kdo tráví čas pouze daty, čísly a poučkami a není v kontaktu s "zeleným stromem života."
Pamatuju si, když jsem se poprvé setkat s tímto slovem v jiném, širším kontextu. Dnes si už nevybavím přesné místo a datum ale rozhodně si pamatuji kontext. Bylo to v době, kdy jsem se ponořil do světa pohybu skrz práci Fighting Monkey a Martina Bosého. "Practice" nebo česky praxe byla ústřední téma. Nejen fyzická praxe ale i mentální a dá se říct životní. To slovo bylo používáno jako všeobjímající. Znázorňovalo nejen styl myšlení ale i proces, rutinu a přístup. Bylo velmi těžké položit prst na přesný význam ale o to více představivosti a mystiky to slovo vyvolávalo.
Tak vzniklo uvažování o "praxi" jako o něčem širším i když jsem tomu stále nedokázal dát přesnější obrysy. To přišlo až mnohem později, vlastně nedávno a s tím i uvědomění, že "praxe" elegantně shrnuje mnoho pricnipů a metod, které už dlouho používám. Jen mě nenapadlo spojovat je dohromady. Určitě můžeme namítat, že je zbytečné řešit lingvistiku a přesný význam slov. Na druhou stranu pro mě osobně změna a zpřesnění významu značně ovlivní i to, jak mentální modely a principy používám a uvažuji o nich.
Jakkoliv tedy riskuji zbytečnost: Pojďme se podívat, co je podle mě praxe a jak nám změna uvažování může pomoct s tím, jak přemýšlíme nad učením a zlepšováním se nejen v našem řemeslu ale v podstatě v každé oblasti života.
Praxis a koloběh zdokonalování
Jeden ze zásadních průlomů pro mě byl článek o psaní, na který jsem narazil nedávno. Autor použil velmi zajímavé slovo: "Praxis"
"Praxis" samotné je slovo původem z řečtiny a později latiny a skutečně je předchůdcem naší "praxe."
V jeho definici jde v podstatě o vytvoření dostatku "látky" (míněno psaného textu o určitých tématech), ze které potom mohou vzniknou důležitá díla. A látkou je myšlený jak text, tak samotný proces psaní a skrz něj probíhající objevování, zpřesňování, reiterace. Jde o psaní ne pro vydávání ale pro pochopení, reflexi a zlepšení.
V této definici je skryté mnoho dobrého pro naše účely. Praxe přestává být jen jedním komponentem, protikladem teorie ale stává se spojujícím principem. Osobně si to představuji jako koloběh:
Získání teoretických informací -> Jednání na jejich základě -> Reflexe a vyhodnocení výsledků -> zlepšení v dalším kole (možná s přibráním dalších informací)
Budování praxe je organické spojení teorie, akce, vyhodnocení a opakování. A samozřejmě: Praxe je výsledkem opakování této smyčky neustále dokola, po dlouhou dobu a v různých kontextech. A tady je podle mě zásadní rozdíl oproti předchozímu uvažování o praxi striktně jako o "dělání." Akce je zkrátka důležitý komponent ale ne celý obrázek.
Když se vrátím víc na zem a podívám se na to v kontextu tréninku:
Mít teoretické znalosti je nesmírně důležité. Tvoří první základ, ze kterého vycházím -> umožňují udělat první krok. První krok je nějaká forma akce. Napíšu plán tréninku a nechám ho odcvičit klienta. To je první část koloběhu, která je většinou jasná. Ta druhá je ale neméně důležitá.
Při tréninku chci pozorovat, jak si klient vede. To mi dává další informace a později umožnuje reflexi: Zhodnocení co fungovalo, co ne a proč.
Po reflexi přichází reiterace: Úprava tréninkového plánu, zlepšení slabých míst, popřípadě konzultace dalších teorietických informací o problémech, kterým čelíme. Kruh se uzavírá a proces se opakuje.
Proč budovat praxi
A tento proces chci mít jako trenér nebo jakýkoliv jiný profesionál (nebo i člověk usilující o vysokou úroveň v jakékoliv oblasti) hluboko v krvi. Umožňuje mi totiž získat nejen silné teoretické znalosti ale i znalost jejich limitací, možnosti jejich úpravy a vůbec jejich použití v "chaosu" reálného světa.
Když dovolíte ještě trochu víc filosofie: Praxe nám umožňuje vyrazit z bezpečné země stability, předvídatelnosti a kontroly (teoretické informace) do chaosu nepředvídatelnosti, náhody a překvapení a přinést důležité informace, které se nedají získat jinak (jak aplikovat teorii na reálný svět). [1]
A když se opět vrátím do reality: Praxi vnímám jako jeden z možných důvodů, proč může být moje práce stále relevantní ve světě AI.
V základu už delší dobu nevěřím, že být trenér znamená znát důležité informace, které nezná klient. To mohlo fungovat v době před internetem ale dnes je to naivní a nekompletní představa. Informace jsou extrémně lehce dohledatelné a trenér jako zdroj informací tak lehce nahraditelný. Tento pohled se s příchodem AI jen posílil.
Co může praxe nabídnout v porovnání s chat GPT? Ne informace ale hlavně správné otázky: Kdy se potřebuji zeptat na tuto věc? Kdy je tato informace relevantní. Díky této schopnosti může být AI náš pomocník, ne jen nepřítel. [2]
Jak budovat praxi
Definice samotná a vlastně celá předchozí sekce nám dává základní náčrt přístupu, který k budování praxe můžeme zaujmout a nástroje, které můžeme použít. Tohle jsou tři základní, které rezonují semnou.
V souhrnu by se daly popsat takto:
- Udělej co nejvíc opakování
- Neboj se jít do neznáma
- Přijmi chyby a překvapení jako jistotu
Co nejvíce (uvědomělých) opakování
Z definice budování praxe jako koloběhu shromažďování informací -> uplatnění -> reflexe a zlepšení je jasné, že naším cílem je naakumulovat co největší objem těchto koloběhů. Co nejvíce opakování tohoto cyklu, protože každé opakování přináší nové informace. To je základní princip, který nedokážeme obejít (zatím).
Je také důležité uvědomit si, že prostá opakování nejsou všechno. Pokud budu drillovat stejný pohyb se stále stejným výsledkem, zlepšení bude marginální. Klíč je v reflexi, reiteraci a zlepšení v každém opakování. Uvědomění a aktivita.
- Aktivně vyhledávat slabá místa a pracovat na nich
- Aktivně uplatňovat nové principy a testovat je
- Aktivně se ptát proč něco funguje a něco jiného ne
Prakticky si myslím, že nějaká forma poznámek je naprosto stěžejní pro efektivní opakování. Je náročné vše skladovat v hlavě a informace zkrátka uniknou, pokud je nezachytíme pro pozdější posouzení. Tréninkový deník, poznámková aplikace - cokoli vám vyhovuje a umožní udělat tento základní koloběh jednodušší.
Potřebujeme kontakt s chaosem
Shromažďování stále více teoretických informací není cesta k lepší praxi. Tvoříme si možná větší základní potenciál, nebo ještě lépe "základní materiály" pro budování praxe ale pokud nepůjdeme do akce a konfrontace s tím, co ještě neznáme - bude to zbytečné. Mezi informacemi a praxí je mezera, kterou musíme překonat.
V bojových sportech vám tuto mezeru velmi výmluvně a tvrdě ukáže hned první sparring. Zjistíte, že nezáleží na množství technik, které znáte ale vaší schopnosti uplatnit je v relativně stresujícím, chaotickém prostředí. Bez tohoto kontaktu zůstane jejich potenciál nevyužitý:
Každá činnost má svůj "sparring":
Vědecká teorie -> Experiment
Filmová teorie -> Reakce kritiky nebo publika
Tréninková věda -> Reakce živého člověka na trénink
Ve sparringové analogii se dá pokračovat i varovným příkladem rizika, kterému čelíme, pokud se chaosu nevystavujeme dostatečně. Sparring je sice boj, ale stále tréninkový - s určitou etikou a pravidly. Dobrý tréninkový partner vás (někdy tvrdě) poučí ale nezraní vás. Skutečný boj (když se do něj nedejbože dostanete) žádné takové záruky nenabízí.
Absence "tréninkového" chaosu nás zanechá naprosto nepřipravené na skutečný chaos se skutečnými následky.
Vědec, jehož práce je rozmetána protože nikdy nebyla vystavena vnější kritice
Filmař, jehož film pohoří, protože nikdy nebyl v kontaktu s novými trendy
Trenér, který zraní klienta protože nastala situace, se kterou je těžké přijít do kontaktu v teorii.
Chyby a selhání jsou součást systému
Ve chvíli, kdy konfrontujeme řád teorie s chaosem reálného světa je naprosto jisté, že budeme překvapeni (a tím by jsme neměli být překvapeni), objeví se špatné předpoklady, chyby a nevyhnutelná selhání. Selhání a chyby jsou extrémně důležitou součástí celého procesu a systému učení. Snažit se jim vyhnout znamená buď nedělat nic, nebo žít v iluzi, že pokud se budeme držet dobře zmapovaných "teoretických" rovin, nic zlého nás nečeká (spoiler alert: Tam nás čekají většinou ty nejhorší překvapení[3]).
Samozřejmě, dělat chyby například při skládání hudby nebo psaní esejí má trochu jiné následky než například při tréninku nebo praktikování medicíny. V oblastech, kde se chyba trestá velmi mírně si můžeme "dělat co chceme". V oblastech s velkými následky chceme být obezřetní. Přijmout, že chyby existují a jsou nevyhnutelné neznamená rezignovat na jakýkoliv management rizika. Naopak nám to dává o možnost navíc, jak ho řešit:
Ve zkratce chceme riskovat primárně tam, kde jsou následky nejmenší a ideálně vždy směrem "dolů." To znamená, že obětujeme "potenciální zisk" proto, abychom se vyhnuli katastrofálním následkům.
Tréninkový příklad (opět díky M. Jovanovichovi):
Víme, že klient minulý týden oddřepoval se 100kg vcelku v pohodě. Můžeme zkusit přidat 15kg a poskočit o velký kus dopředu. Riskujeme ale přetrénování nebo (extrémní příklad) zranění. Ve chvíli kdy přidáme na 105kg máme téměř jistotu, že to zvládne v pohodě a možná ho trochu podceníme. Přijali jsme riziko chyby a vybrali si tu s méně závažnými následky (podcenění schopností a nějaké procento potenciálního zlepšení).
Ne vždy můžeme využít takto krásného příkladu ale minimalizovat riziko tímto způsobem se nabízí častěji, než si myslíme.
Uvažování o těchto základních principech mě hodně posunulo v mém přemýšlení o získávání dovedností, učení a v neposlední řadě o tom, co to znamená "být dobrý trenér". A troufnu si říct, že se dá aplikovat na jakoukoliv oblast, ve které se chceme zlepšit a na které nám záleží.
Budu rád za vaše názory ohledně praxe a těším se příště.
- Silově kondiční trenér Mladen Jovanovich spojuje extrémně zajímavě filosofii s tréninkem a tato myšlenka pochází právě od něj. ↩︎
- Rozhodně si nemyslím, že neexistují modely, které by mě už dnes v této oblasti nedokázaly nahradit. V základu jde o to, že stále potřebujeme promptovat a pracovat s informacemi. A druhá vrstva je starý dobrý lidský kontakt - protože rozvoj klienta není zdaleka jen o obsahu tréninku. ↩︎
- Viz Nassim Taleb a princip Černé Labutě. ↩︎
