Vítám tě u dalšího newsletteru. Dnes chci víc rozvést téma nositelné elektroniky a jejího vlivu na stres. Je to fenomén, který pozoruji se svými klienty a tento článek slouží jako základní přehled problému a možností, co dělat.

Aktuality

Přináší ti měření stres?

Nositelná elektronika a s ní spojená možnost měření a zaznamenávání dat o tvém organismu zažívá v posledním desetiletí obrovský rozmach. Co bylo dříve záležitostí elitních sportovců a vědeckých laboratoří máš dnes na hrudníku/zápěstí nebo dokonce prstu. A k tomu aplikace schopné všechna ta data agregovat do komplexních posouzení aktuálního fyzického stavu, regenerace, kvality spánku, připravenosti na trénink atd. atd.

Tyto technologie nám umožňují zkoumat lidské tělo a jeho reakci na trénink prakticky v reálném čase. Ve sportovní vědě jde o velmi důležitý milník a otevření možností. V životě zaneprázdněného člověka, který se chce starat o svoje zdraví (můj typický klient) to může mít ale i stinnou stránku.

Tento text je inspirovaný právě pozorováním a diskusemi s mými klienty, vlastníky sportovních hodinek, prstenů a dalších zařízení.

Cíl není odradit tě od používání těchto zařízení. Spíš nabídnout rámec, který ti umožní použít je efektivně. Protože věřím, že problém nejsou zařízení samotná ale přístup k nim / jejich špatné využití jako nástrojů.

Problémy trackování jako genpop

Pojďme se nejdříve podívat právě na problémy, které pozoruji ve vztahu k nositelné elektronice a kontinuálnímu měření obecně. Na začátek je potřeba říct, že většina těchto problémů se týká obecné populace spíše než sportovců a to z jednoho jednoduchého důvodu -> Ve sportovním kontextu je koncovým bodem toku informací trenér, často i skupina trenérů. Atlet je do určité míry odpojený od posuzování těchto dat, i když mají samozřejmě vliv na jeho další trénink.

Uživatel z obecné populace nemá luxus tohoto odpojení. Veškerá data nebo alespoň jejich výstupy, často generované komplexními algoritmy do kterých nevidí, jdou přímo k němu. To přináší několik problémů:

1. Více dat nevede k jednoduššímu rozhodování / motivaci k tréninku

I ve sportovním kontextu nemají všechna data hned využití. Některá se hodí pro odhad aktuální připravenosti k tréninku, jiná pro monitorování dlouhodobé regenerace, další dávají smysl až pro dlouodobé monitorování a nastavení celkového směru tréninku.

Fakt, že máme k dispozici velké množství dat málokdy vede k lepšímu rozhodování, zvlášť pokud tyto data nejsi schopný zpracovat.

A i když se bavíme o vysoce agregovaném a zjednodušeném výstupu moderních aplikací pro běžné uživatele, které surová data převádějí do metrik jako "čas na regeneraci" nebo "spánkové skóre", tento problém přetrvává. Často je náročné pochopit, na co se soustředit a s čím pracovat. To vede k frustraci a demotivaci, zvlášť v kombinaci s ostatními body.

2. Izolovaná optimalizace přináší nesplnitelné cíle

Že je nějaký algoritmus schopný posoudit velké množství dat ještě neznamená, že je posuzuje správně pro tvůj kontext. Z logiky věci bude obsahovat generalizace a zkreslení.

Agregace dat nebere v potaz tvůj aktuální životní stav. Většinou je dobře nastavená na průměrného člověka a to, co podle dané firmy určuje "dobré/průměrné/špatné" výsledky v kontextu průměrného organismu.

A i když tyto data a nastavení mohou být objektivně celkem přesná, když se bavíme o teoretickém "průměrném člověku", individualita života je jinde. Často jsme extrémně vytížení a máme před sebou náročné období a tím pádem se do "dobrých" čísel nemusíme vůbec dostat.

Uznávám, že tohle je méně problém algoritmu jako takového a více přístupu (a proto se tomu budu věnovat později) ale narážím na to tak často, že jsem potřeboval to zmínit.

3. Data můžou paradoxně vést k horšímu vnímání a důvěře ve vlastní tělo

Výše zmíněná izolovaná optimalizace má ještě jeden efekt: Je velmi jednoduché začít spoléhat na čísla více, než vlastní pocity. (Ezo alert) Odpojit se od svého těla a přestat mu důvěřovat. A může to být problém oběma směrům (zažil jsem):

  1. Hodinky říkají "dnes jsi spal špatně" - i když se cítíš naprosto v pohodě a dokud neviděl aplikaci, nebyl žádný problém. 
  2. Hodinky říkají "jsi v pohodě" i když se necítíš na maximální výkony.

Tyto nástroje ještě dlouho nebudou na úrovni, kdy dokáží člověka posoudit celkově - na úrovni fyzické, psychické a sociální. Nabízí cenný vhled, který ale následně musíme zařadit do celkového obrazu.

Jak víš, že máš problém

Nabízí se otázka: "Ok, ale jak vím, co je ještě v pohodě a kdy mám situaci řešit?"

Přecijen sledovat data a zajímat se o ně samo o sobě není problematické nebo inherentně negativní. Stejně jako u ostatních věcí, které jsou "dobré, dokud nejsou špatné" je to i tady spíš záležitost individuálního posouzení a kontextu. Rozhodně ale existují varovné signály, kterým můžeš věnovat pozornost:

  • Přistihneš se, že kontroluješ data častěji než jednou denně a kompulzivně (nejdříve to udělám a pak až přemýšlím nad tím, proč jsem to vlastně udělal).
  • Pociťuješ úzkost spojenou s výsledky měření nebo se tvoje nálada zhoršuje po kontrole dat.

Individuální míra samozřejmě záleží na jedinci ale většinou cítíme, že něco je špatně a takové signály není dobré podceňovat, protože vybudovaná úzkost nebo vyhoření může na dlouhou dobu změnit tvůj vztah k jinak prospěšným aktivitám.

A teď je čas podívat se na to z druhé strany: Co můžeš dělat pro využití výhod elektroniky s minimem negativních projevů.

1. Data jako informace, ne indikátor úspěchu nebo morálních kvalit

Pojďme začít bodem, který je více psychologický ale velmi důležitý. S rozmachem sociálních sítí a porovnávání se totiž i z našich biomarkerů stala "komodita" pro získání statusu. Pokud najdeš lifestyle influencera, pravděpodobně u něj někde najdeš i screenshot s grafem kvality spánku / počtu kroků / variabilitou srdečního tepu.

V tomto prostředí je jednoduché začít vnímat naše skóre jako něco, co vypovídá o nás jako člověku. O tom, jestli se skutečně "staráme o svoje zdraví" nebo jsme "ztroskotanci, kteří nezvládnou ani vyladit svůj spánek." Teď záměrně trochu přeháním aby byla pointa jasná ale nemůžeme popřít, že tendence k porovnávání a posuzování tu je.

Ale jak jsem nastínil v předchozích bodech: Co může být "podprůměr" pro někoho jiného je velký úspěch pro tebe v tvých podmínkách.

Osobně k těmto datům a indikátorům přistupuji jako k neutrálním informacím. Ano, říkají něco o trendech v našem organismu a do jisté míry i životě, můžu na nich založit svá další rozhodnutí ale vždy je chci posuzovat v kontextu, ve kterém se právě nacházím.

Prakticky: Podpora sebepoznání

Mít k dispozici různá data a přisupovat k nim s odstupem má jedno zásadní pozitivum:

Umožňuje ti lépe poznat sebe sama - vzájemné ovlivnění organismu a psychiky.

Záznamy jsou skvělý doplněk například k journalingu: Mohu zaznamenávat nejen svoje pocity ale i s nimi spojený stav organismu a tím pádem sledovat souvislosti a pokládat si otázky jako:

  • "Proč jsem právě teď naštvaný / smutný zdánlivě bez důvodu"
  • "Jak mě ovlivňuje špatný spánek? Kdy už nechci dělat důležitá rozhodnutí."

Technologie nám tak umožní navázat s naším tělem (ezo alert) bližší vztah místo toho, aby jsme se oddalovali. Zároveň nám ale stále dávají odstup a s ním spojenou možnost řešit lépe emoce a krizové situace.

2. Soustřeď se na jednu věc, kterou můžeš aktuálně ovlivnit

Osobně věřím na princip redukce. Zaměřit se na jednu věc (v určitém období) a opravdu na ní zapracovat přináší soustředění, minimalizaci rozptýlení a tím pádem více energie a větší šanci na úspěch. A tento princip podle mě můžeme využít i v práci s daty a zařízeními.

Pokud chceš udělat pozitivní změnu v nějaké oblasti, například spánku nebo se více hýbat, doporučuji zaměřit se třeba měsíc právě na tuto změnu a sledovat pouze metriky s ní spojené. Nebo ještě lépe:

Vybrat si metriku, která nejlépe reprezentuje cíl, kterého chci dosáhnout a tu sledovat.

Pokud chceš lépe spát, můžeš se například zaměřit na čas strávený spánkem a následně jeho kvalitu. Pokud se chceš více hýbat tak sledovat počet kroků atd.

Zaměřením se na jednu věc si dáváme větší kontrolu a možnost skutečně ovlivnit, co děláme místo toho, aby jsme se zaměřili na mnoho různých změn.

Prakticky: Přizpůsob aplikaci nebo zaznamenávej mimo

Je velmi náročné cíleně nevnímat věci, která máme před sebou: Pokud ti bude aplikace nebo hodinky předkládat informace, na které se teď nechceš soustředit - budeš je vnímat a budou tě ovlivňovat.

Nejlepší postup je využít možností v nastavení nebo exportu dat a skrýt to, co zrovna nepotřebuješ. Tady záleží na konkrétní firmě a modelu, který používáš. Prohledej nastavení - ta chvilka času se vyplatí.

Alternativní možnost je mít vypnutá upozornění uplně a zaznamenávat relevantní metriky jinam. Technické typy (pokud to zařízení umožňuje) cíleným exportem toho, co chceme (například kilometry ale ne časy), méně technické tím, že budeš relevantní data zaznamenávat zvlášť třeba do tréninkového deníku.

3. Zvyšuj standarty místo hnaní se za nejlepšími výkony

Dobré výkony a skvělá "čísla" jsou odměňující a super, ale mají jedno nebezpečí - už ze své podstaty jsou vzácné a závislé na perfektní souhře všech okolností (volnější týden v práci, děti mimo dům). Pokud je nastavíme jako standart, budeš zákonitě zklamaní.

Nabízí se otázka: Chceš tedy zlepšit průměr? Ano a zároveň uplně ne. Průměr je stále náchylný na velké odchylky oběma směry.

Osobně o tom uvažuji jako o "zdvihání dna" nebo zlepšení nejčastějších výkonů. Posouvat čísla, která dosahuji nejčastěji. Zlepšit výsledky i ve "špatné dny".

Tento přístup přináší méně maxim ale robustnější celkový pokrok. Respektuje naši aktuální situace ale nerezignuje na její vylepšení.

Mluvit o optimalizaci spánku například s čerstvými rodiči totiž vyžaduje uplně jiné metriky "úspěchu" než u mladého sportovce. Dělat to, co zvládnu a vylepšovat nejčastější výkon nám dává možnost něco dělat v obou případech.

Prakticky: Vycházej z reality

Jak může "raising the bottom" strategie vypadat prakticky například pro sledování spánku?

  1. Potřebujeme poznat, kde jsme: Nemá smysl snažit se zlepšit "nejčastější skóre", když nevíme, jaké je. Týden pozorování beze změn je dobrý začátek.
  2. Identifikovat "průměrné" a "nejhorší dny" - tady je příležitost navázat cílenou změnou: Co mě ovlivňuje v tyto dny a můžu to změnit?
  3. Implementace změn a sledování. Cíl není nejvyšší "spánkové skóre" každý den ale postupné zvyšování i v méně ideální dny. Zlepšit celkovou kvalitu, nejen vyjímečný stav

(Bonus) Dej si občas detox

Nebudu to komplikovat: prostě vše vypnout a na chvíli zahodit prsten může být účinná první pomoc ve chvíli, kdy tě přemáhá úzkost.

Obecně věřím, že i když nutně necítíme nějaké negativní dopady technologií, má smysl dát si občas pauzu.

Můžeš mít období, kdy se například aktivně připravuješ na běžecký závod nebo chceš zlepšit svoje PR v posilovně a v tom případě se sledování hodí. Na druhou stranu může být náročné a stresující, pokud se zrovna potřebuješ soustředit na práci nebo 100% odpočinek.

Sledování je nástroj a jako každý nástroj ho nemusíme používat jen proto, že ho máme k dispozici. Dát si občas pauzu pomůže jak s klidem tak posoudit z odstupu, co potřebujeme a nepotřebujeme vědět.

Budu rád za jakékoliv názory a zkušenosti s elektronikou (stačí odpovědět na tento email).

Děkuji a těším se příště!

Olda