Vítám tě u Polreichcoaching newsletteru. Tento týden se podělím o myšlenku ohledně placeba a psychologie v tréninku a hlavně regeneraci. Kontroverzní téma, které (trochu překvapivě) velmi souvisí s allostatickou zátěží, adaptací a dalšími koncepty, které aktuálně řeším v podcastu. Nejdříve ale tradiční dávka aktualit a věcí, které mě zaujaly.

Aktuality a zajímavosti

  • Aktuální díl podcastu se zabýval přetrénováním. Velký strašák pro sportovce a zároveň často nepochopený fenomén. Podíval jsem se na něj hlavně z hlediska allostázy, adaptace a integrovaného přístupu (propojení tréninku, výživy a psychologie)
    • Další velmi náročný díl na přípravu. Nahrávání probíhalo nadvakrát - celý první pokus jsem musel škrtnout a vrátit se zpátky k poznámkám. Nicméně jsem rád, že jsem poskytl optiku, skrz kterou jsem o přetrénování ještě nečetl - což byl účel.
  • V Knihovně materiálů přibylo nové video se Cviky pro zlepšení rovnováhy a posílení chodidel.
    • Rovnováha je velmi důležitý prvek v mozaice "dobrého pohybu" a jedna z oblastí, na které v tréninku dávám velký důraz. Všechny cviky ve videu používám jak sám, tak se svými klienty

Na newslettery by od teď mělo jít odpovídat

Web a newsletter jsem zakládal mimo jiné i jako prostředek lepší komunikace s Tebou - mým posluchačem / odběratelem. Nechci, aby to byl jen další "kanál" nebo "funnel" (ačkoliv si uvědomuji jejich důležitost, marketingové machinace mi nejsou moc po chuti).

Další krok v ulehčení této komunikace je možnost odpovídat na maily, které ode mě skrz newsletter dostáváš. Nemusíš hledat speciální formulář - stačí klasicky kliknout na "odpovědět" jako u každého jiného emailu.

Budu rád za jakékoliv reakce. Podněty pro další díly, dotazy, kritiku, osobní zkušenosti a poznatky s tématy, které řeším v podcastu nebo článcích. Zkrátka cokoliv tě napadne. Těším se!

Je placebo špatné (a kde je hranice)?

Na začátek upozornění: V následujícím textu používám pojem "placebo" poměrně volně a spíše v obecně zažitém významu, který se může lišit od vědecké definice (pokud jsi doktor, zkus mi neutrhnout hlavu). Text je sbírkou mých poznámek a názorů - nech se inspirovat ale udělej si i vlastní názor.

Placebo je velmi kontroverzní a často nepochopený pojem. Například bývá používaný jako synonymum slova "podvod." Když o něčem řekneme, že je to placebo, zpravidla tím myslíme, že "to nefunguje." To je ale velmi krátkozraké myšlení. Placebo je regulérní léčebná metoda a měli bychom si uvědomovat jeho výhody a nevýhody pro tréninkové využití

Dnes se chci nad psychologií zamyslet z hlediska tréninku, regenerace a trochu i trenérské etiky (jízda začíná).

Psychologie jako součást tréninku

Naprosto zádadní lekce, kterou jsem si odnesl ze studia integrovaného přístupu k tréninku je důležitost psychologie. Duševní stránka věci byla dlouhou dobu odsouvána do pozadí, vnímaná spíše jako doplněk, než ústřední součást uvažování o tréninku a adaptaci.

Pro konstrukci další pointy je na místě udělat drobné shrnutí:

  • Psychická stránka a "subjektivní" faktory jako vnímání únavy a vnímání náročnosti nejsou jen "ukazazele" našeho psychického stavu - jsou jeho neodělitelnou součástí. Vnímání únavy například diktuje, kolik energie budeme schopni vynaložit.
  • Stres mimo trénink (i psychologický) promlouvá do naší adaptační kapacity. Zvyšuje allostatickou zátěž a může snížit naši schopnost zregenerovat se z tréninkové zátěže
  • Metody, které pracují s psychologickým naladěním a snížením této zátěže jsou stejně validní, jako ostatní prostředky tréninku (pro "drobný háček" čti dál)

Tím samozřejmě nechci říct, že se máme věnovat jen psychologickým "trikům" a trénink odsunout do pozadí. Nejde o prosazení nové, zázračné metody. Hlavní myšlenka je jasná - když uvažujeme o adaptaci, regeneraci a tréninkové zátěži, musíme zohlednit psychologický faktor.

Což sebou nese jedno zajímavé dilema, týkající se právě placeba.

Nabij měsíční kamen

Pojďme na začátek zkusit myšlenkový experiment:

Klientovi s bolestí zad velmi pomáhá víra v měsíční kameny - nerosty nabité "měsíční energií" si přikládá na bedra a sleduje výrazné zlepšení. Budete mu tuto víru vyvracet?

Přiznám se, že když jsem tuto debatu vedl před pár lety s fyzio kamarádkou Klárkou, zastával jsem přísně realistický pohled: "Pokud něco není vědecky prokázáno (nebo alespoň implikováno), neměl bych v tom klienta nechávat." Osobně mi přišlo neetické nechat ho, aby sám sebe "podváděl."

Kláry argument k problematice přistupoval z druhé strany: "Pokud klientovi (nebo ostatním) metoda neubližuje a pomáhá mu cítit se lépe, je validní."

Měsíční kameny a další metody z ezoterické části spektra jsou poměrně extrémní příklad, nicméně nemusím chodit daleko, abych našel něco trochu bližšího (a možná trochu tnul do živého): Protahování po tréninku.

Když se podíváme na aktuální vědecké výzkumy, protažení po tréninku nemá žádný anatomický efekt (pardon). Přesto na něj spousta lidí nedá dopustit a přísahali by na pozitivní efekty. A v jistém ohledu mají pravdu.

Když se cítím dobře...je to dobré?

Vraťme se k jednomu ze začátečních bodů:

Metody, které pracují s psychologickým naladěním a snížením této zátěže jsou stejně validní a "objektivní", jako ostatní prostředky

Z hlediska allostatické zátěže nutně nepotřebujeme, aby nastalo nějaké "anatomické" zlepšení. Snížení psychologického stresu a vnímané námahy vede ke zlepšení adaptační kapacity. Jinými slovy, pokud ti stretching pomáhá se po tréninku uvolnit a zrelaxovat, skutečně ti pomáhá. Není to podvod nebo šarlatánstnví.

Stejně mohou samozřejmě fungovat i jiné metody. Procházka, socializace s ostatními, meditace, studená nebo teplá sprcha. Ano, je to do velké míry "placebo", ale to neznamená, že to nefunguje. Pokud se jedná o metody, které nám neubližují, není co ztratit.

Naopak si stále více myslím, že zraňující je spíš přehnaný důraz na naprostou vědeckou neprůstřelnost a "upřímnost" z pozice trenéra. Pokud klientovi "strhám" jeho potréninkový stretch nebo prodýchání, navzdory tomu, co si může myslet moje ego mu nepomáhám. Můžu přinést zbytečnou úzkost a zmatek - zbytečný stres navíc.

"Ok Oldo - není to ale pozvánka k šarlatánství?" Velmi validní otázka, která nás dostává k "háčku", o kterém jsem mluvil.

Zpět na zem

Propojení tréninku a psychologie je sice velmi důležité a pěkné ale vzhledem k tomu, že někteří lidé ho využívají jako záminku pro nebezpečné bláboly, musím zmínit i základní axiom:

Anatomie a fyziologie je stále nadřazená psychologii v tom, jak bude náš organismus na zátěž reagovat

"Duše nad hmotou" sice zní velmi vznešeně a někdy skoro chceme, aby to byla v kontextu organismu pravda (i když při bližší inspekci to rozhodně není dobrý nápad), nicméně to tak jednoduše není. Zvlášť když si uvědomíme, že funkce "duše" je v tomto kontextu podmíněná právě "hmotou."

Co tím zcela konkrétně myslím? V extrémním příkladu je to jasné:

Pokud dokážu sám sebe přesvědčit, že nemám zlomenou nohu, na moji zlomenou nohu to nebude mít žádný vliv

Anatomické procesy zkrátka musí proběhnout, okolo toho není cesta. Zlomená noha vyléčená silou mysli je extémní příklad, kterému uvěří málokdo. Bohužel podobně absurdní metody "léčení" například rakoviny se stále těší oblibě a vybírají si svojí smutnou daň.

Nicméně i daleko od extrémů má tento princip důležité konotace pro náš trénink.

Pokud se například staneme velmi dobrými v tolerování vysoké zátěže (snížíme vnímanou námahu skrz adaptaci), může to vést k poškození tkání nebo extrémnímu vyčerpání. Jak jsem shrnoval v Lekcích z knihy Endure: Trénink, který nám umožní překonávat naše limity je dvojsečná zbraň. Dokážeme se sice dostat na skutečné limity našeho těla ale následně už nemáme žádný "nárazník" před poškozením nebo v extrémním případě (zádrže dechu) smrtí.

To platí i pro regenerační metody, které snižují vnímanou únavu (jako například ledové koupele) a tak umožňují dřívější nástup do výkonu. V sérii důležitých zápasů neocenitelný nástroj, v každodenní praxi možná cesta k přetížení.

Takže ano, využívat psychologii a integrovat ji do tréninku, nicméně stále musíme mít na paměti limitace.

Kde je hranice? (rozmazaná)

Tímto dotazem se posouváme více do roviny trenérské etiky. Co jsem ochoten klientovi "tolerovat" a jaké prostředí v naší spolupráci nastavuji má zásadní vliv. V této oblasti se zdráhám dát univerzální názor (snad s vyjímkou prvních pár bodů), takže se spíš podělím o svůj osobní pohled.

1. Neuvést klienta v nebezpečí

Ať se děje cokoliv, mám na paměti omezení anatomické adaptace a základní fyziologie. Proto je důležité sledovat více faktorů přetížení (viz aktuální díl podcastu) a nespoléhat se jen na vnímání námahy a další subjektivní pocity.

2. Nevyužiju placebo k obohacení

Je v pohodě říct "pokud ti to pomáhá, klidně pokračuj." Většinou ještě doplním opatrně svůj názor na problematiku (viz další bod). Není v pohodě říct "tohle je jediná dobrá metoda a pomůže ti" (i když víme že není) a následně doufat, že placebo nastoupí.

Ještě více za hranou je využívání strachu: "Dělej tohle nebo si zničíš záda".

3. Transparentnost (zdvořile)

Komunikace je základ a dobré vztahy stojí na upřímnosti. Myslím si, že odkývání jedné neškodné ale "pochybné" metody je šikmá plocha, ze které později budeme špatně seskakovat. Na druhou stranu neomalenost rozhodně není na místě. Je to velmi delikátní rozdíl a osobně s ním občas bojuji.

Dle mého názoru je dobrý kompromis vysvětlit psychologické efekty na regeneraci popsané výš ale zároveň opatrně informovat o méně solidním "mechanickém" základu.

Jak už jsem psal výš, budu velmi rád za tvoje připomínky a názory na tuto problematiku. Stačí odpovědět na tento email/napsat komentář pod článek.

Měj se krásně a těším se příště!