"Větší výdej než příjem" je oblíbená poučka, kterou najdete v prakticky každé diskusi o hubnutí. Prezentuje se jako základní, neodiskutovatelná pravda a cesta, díky které zhubne každý. Jejím opačným extrémem je "genetika" - jakási směs záhadných faktorů a sil, díky kterým "já rozhodně nezhubnu, i když se strašně snažím"
Ne, že bych se chtěl pouštět do rozseknutí problému hubnutí, ale studium tématu přirozeného pohybu jsem se dostal k zajímavým bodům i okolo tohoto tématu. Super zdroj pro mě byla kniha "Exercised" od Daniela Liebermana (podcast o knize)
Kalorická hustota jako problém moderní stravy
Vyšší výdej než příjem je samozřejmě v určitém ohledu pravda ale v kontextu moderní výživy a zpracování potravy je potřeba vnímat, že okolnosti hrají silně proti nám. Průmyslově zpracovaná strava je extrémně kaloricky hustá (a bohužel většinou i nutričně chudá). To znamená, že vyvážit rovnici příjmu a výdeje například pohybem je téměř nemožné. Nemusíme sníst velký objem stravy, abychom se dostali na příjem energie, který zkrátka nevycvičíme. Musíme upravit stravování - směrem k menší kalorické a větší nutriční hustostě. Ve zkratce - nejíst průmyslově zpracované potraviny.
Pohyb je stále potřeba
Na druhou stranu strava není 100% vše, co chceme řešit. I když redukce v kalorické hustotě a celkovém množství kalorií může vést k redukci váhy i bez zásadních změn v pohybovém stereotypu. Nicméně pohyb to usnadňuje:
- Svalová aktivita spaluje velké množství energie a to i v rámci údržby (například po tréninku)
- Redukuje zánětlivost a přispívá tak k celkovému zdraví (nezáleží jen na hmotnosti, zdraví je důležité)
- Zlepšuje energetickou efektivitu mitochondrií, zejména ve spalování tuků
Kalorie si nejsou rovny
Jeden z faktorů, který vnáší do celého systému zmatek jsou rozdíly v "distribuci zdrojů" mezi jednotlivci. Pokud dva jedinci sní stejné jídlo se stejným obsahem základních nutrientů, jak tyto nutrienty využijí může být radikálně odlišné. A není to ta bájná "genetika." V tom, jak naše tělo energii zpracuje a rozdělí hraje roli mnoho faktorů. Mimo jiné:
- Jak moc jsme ve stresu (vystresovaný organismus preferuje okamžitou použitelnost a ukládání zásob před obnovou)
- Jak dobře spíme (souvisí s předchozím bodem, ale je dobré zmínit znovu)
- Jak výkonný je náš tukový metabolismus - velmi souvisí s aerobní aktivitou (mitochondrie se očividně dají trénovat)
Když jsem si procházel poznámky na toto téma, došlo mi, že pokud chceme přemýšlet o hubnutí, musíme přemýšlet v širších souvislostech. "Jednoduchá" rovnice příjmu a výdeje má totiž ve skutečnosti mnohem víc proměnných.
