"Lekce z knih" jsou velmi populárním formátem a přirozeně jsem dostal otázku, jak vznikají. Pojďme se tedy podívat, jak v rámci PKM zpracovávám poznámky z materiálů, které studuji (tento proces totiž není omezený jen na knihy).

Na začátek je potřeba říct, že tento proces se časem měnil a bude měnit i v budoucnu. Pokud se rozhodnete ho použít, neváhejte a přizpůsobte ho svým potřebám. O tom je veškerá praxe. Experimentování s více nástroji a vybírání toho, co funguje v mém osobním kontextu. Můj způsob čtení a poznámek není něco co bych sám vymyslel. Kombinuje prvky zettelkastenu, poznatky obsidian.md komunity a několik dalších zdrojů.

Proč čtu? (A potřebuji vůbec poznámky?)

První otázka, kterou si musíme položit je "proč?". Za jakým účelem jste vzali do ruky knihu? Možná se chcete něco naučit? Připravit se na pohovor? Hledáte zdroje pro článek? A nebo si chcete užít výlet do světa fantazie? Všechny tyto a další důvody jsou validní ale ne u všech potřebujete ke čtení složitý systém a poznámky.

Mám knihy, které rozebírám donekonečna a ke kterým se stále vracím pro nové informace. A mám knihy, které jsem přečetl jednou.

Je naprosto v pohodě přečíst si knihu "jen tak". Ano, i naučnou. Některé tituly jsem proletěl na jeden nádech, abych získal základní povědomí o tématu a k detailům se vrátil později. U fantasy a sci-fi knih si poznámky nedělám téměř vůbec (maximálně zapíšu pěkný citát). Než vůbec začnete číst, zkuste se zamyslet proč - to bude diktovat vaše "jak".

Zahazujte (nebo alespoň odkládejte) špatné knihy

Je naprosto v pořádku přestat číst knihu, která vám nic nedává!

Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že knihy se MUSÍ číst od začátku do konce. Pokud vás něco nezajímá - nečtěte to. Pokud vás něco nebaví a nevidíte v tom smysl - nečtěte to. Pokud zjistíte, že kniha nemá informace, které hledáte, není vaší morální povinností ji dočíst. Každá minuta strávená něčím, co nechcete číst mohla být místo toho využitá na skutečně důležité věci.

A ano, platí to i pro odborné knihy. Timo - můj kamarád a vzor působící jako lékař v Londýně (člověk, kterého nikdo nemůže obvinit z odporu ke vzdělání) v Temném talku řekl, že občas není tvoje chyba, když nepochopíš odbornou knihu: Je to chyba autora, který se mnohdy snaží svými znalostmi oslnit, místo toho aby je předal. Ano - určité "tření" je při čtení nových informací nevyhnutelné ale to neznamená, že musíte protrpět knihu, které vůbec nerozumíte. Možná nejste ready, možná je kniha špatně napsaná. Hledejte jiné zdroje!

Z tohoto hlediska nechápu aktuální posedlost laickým čtením studií. Abstrakt vám možná řekne, co chcete slyšet ale bez pochopení vzorku, metod vyhodnocení a dalších technikálií vám to může být naprosto k ničemu (nebo dokonce zavádějící). O tom, na co si u studií dávat pozor mluvíme s Ondrou z projektu "fyzio kriticky"

Teď, když jsme si vyjasnili nějaké ty základy, pojďme se podívat na metodu samotnou:

Fáze 1: Čtení + poznámky při čtení

Úkolem první fáze je přečtení knihy a tvorba základních poznámek. Vytvoříme si přehled o věcech, které nás zaujaly a ze kterých potom budeme konstruovat shrnutí.

Čtení a prvotní poznámky jsou pro mě aktuálně velmi oddělené od zbytku poznámkové praxe. Věřím, že dobré čtení a pochopení materiálu vyžaduje delší, nepřerušované soustředění. Skákat neustále mezi knihou a poznámkovou aplikací (zkoušel jsem) je velmi rozptylující a u náročnějších knih prakticky nemožné. Dobrá kniha je jako hluboká konverzace s autorem - těžko z ní získáte maximum, když ji budete neustále přerušovat.

Tady přirozeně vzniká rozpor:

Jak nepřerušit pozornost při čtení ale zároveň vytvořit dobré poznámky pro pozdější referenci?

Já osobně ho řeším následovně:

  • Během čtení si šipkou poznačím řádky a myšlenky (píšu do knih, deal with it), ke kterým se chci později vrátit
  • Na konci kapitoly (nebo obzvláště výživného bloku) se zastavím a udělám základní poznámky do papírového bloku. Poznámky jsou ve formátu <číslo strany>: "poznámky". Samozřejmě někdy shrnu informace z více stran. I tak je dobré číslování uvést pro pozdější referenci

Není to naprosto ideální systém - stále zahrnuje určité přerušení čtení a odvedení pozornosti jinam. Nicméně z mé zkušenosti je mnohem méně destruktivní než "přečtu - zapíšu". Umožní vám také lépe pochopit celkové sdělení textu a vyhnout se zapisování všeho.

Rychlé poznámky pište svými slovy. Tím prohloubíte pochopení a uchování informací. A také velmi rychle zjistíte, co si musíte přečíst znovu (protože to nezvládnete zpracovat do slov).

Fáze 2: Zpracování do permanentních poznámek

Tato fáze zpravidla nastává po přečtení několika kapitol nebo celé knihy (u kratších titulů). Už během čtení a rychlých poznámek se mi zpravidla začnou formovat ústřední myšlenky a principy, které kniha popisuje. Ty potom přidávám do permanentních poznámek.

Někdy se jedná o principy, které už znám (jsou stejné nebo podobné jiným principům) a pouze upravím předchozí poznámku. Jindy vytvořím kompletně nový soubor. Tato hranice je někdy rozmazaná. Pokud narazím na stejnou věc (například důležitost odstupu) v jiném kontextu, zpravidla aktualizuji starší poznámku a přidám daný kontext. Někdy ale cítím, že potřebuji přidat novou poznámku, i když téma zdánlivě sedí k nějaké starší. Tyto jemné detaily jsou zcela na vás a vašich pocitech.

Nezapomínejte na propojení

Velmi důležitou součástí workflow je propojení s ostatními poznámkami. Propojení dává poznámkám skutečnou sílu a umožní nám nejen najít je, když je potřebujeme ale i objevit nová, nečekaná spojení. Můžete použít tagy, dvojsměrné odkazy (můj favorit) nebo další metody ale každopádně se zamyslete, jak daný princip souvisí s ostatními.

Poznámky bez propojení jsou mrtvé a mají omezenou použitelnost. Nepodceňujte tuto fázi.

Na konci této fáze by jste měli skončit s jednou / několika permanentními poznámkami, které jsou dobře zpracované a propojené s dalšími částmi vašich znalostí.

Jako vyvážení chci zmínit, že někdy kniha nenabídne nic nového a není potřeba žádné poznámky tvořit. Odolejte pokušení zaznamenat úplně všechno. Efektivní permanentní poznámky jsou spíše o přesnosti a redukci na základní principy.

Dodatek: Zpracování lekcí

Na začátku jsem slíbil, že se podívám i na to, jak vznikají podcasty samotné.

Skript "Lekce z knihy" se rodí souběžně s procesem zpracování knihy. Na jednu stranu totiž chci, aby byly moje poznatky autentické - nepřednášet jen 100% zpracované informace ale i dojmy. Na druhou samozřejmě usiluji i o informační hodnotu. Tudíž se snažím během čtení opět zapisovat body, které chci, aby v podcastu zazněly. Nekdy se shodují s permanentními poznámkami, někdy ne. Po přečtení celé knihy pak celý skript procházím a upravuji. Dříve jsem spíše přidával ale jak jde čas, snažím se naopak redukovat množství bodů ve prospěch jasného sdělení. Celý proces je z velké části založený na intuici. Skript je vždy napsaný bodově abych zachoval prvek improvizace a určitou svobodu ve vyjadřování.

Přizpůsobujte

Na konec bych chtěl opět zdůraznit důležitost individuálního přístupu. Metody, které jsem popisoval vám mohou a nemusí vyhovovat. Pokud čtete pro radost, jsou jednoznačně overkill. Naopak pro akademika mohou být nedostačující.   Berte je tedy jako výchozí bod a najdětě, co vyhovuje vám

Hezký den